Viz indikační skica stabilního katastru (1839)

Popularizační glosa:

Josef Korbel se společníkem Františkem Svozilem začal roku 1912 v Přelouči vyrábět zemědělské vozy a valníky patentované celokovové konstrukce, o nosnosti od 150 kg do jedné tuny. Představili je v květnu 1913 na pražské výstavě Ústřední společnosti hospodářské pro království české, ale podnik patrně dlouho neudrželi. V listopadu 1919 uzavřelo město Přelouč se strojírnami z Chlumce nad Cidlinou smlouvu o zřízení filiálního závodu. Plán počítal s výstavbou mostárny, kotlárny, lisovny a vozovny, ve výhledu také loděnice. Z finančních důvodů byly nakonec postaveny v letech 1921–1922 pouze administrativní budova čp. 1553, vozovna, kovárna a nová elektrárna, z níž se dochoval komín s vodojemem. Výrobní program nadále tvořily silniční vozy, vozová kola a sněhové pluhy. Již roku 1923 byla akciová společnost Železoprůmysl nucena propustit část ze 150 zaměstnanců, o dva roky později zde výroba skončila úplně. Areál pak v roce 1928 převzala vojenská správa a haly upravila na opravárenské autodílny. K tomuto účelu byly budovy využívané i po druhé světové válce, nejdříve pod hlavičkou Státního vojenského podniku na opravu vojenských vozidel, poté jako 1. ústřední automobilní opravárenský závod (1. ÚAOZ). Areál dnes využívá firma, zabývající se prodejem vojenské techniky a likvidací odpadu (viz Industriální topografie).

Sčítání lidu 15. 2. 1921: majitel domu (Samota) Železoprůmyslová akciová společnost Přelouč, 6 bytů (domácností), 23 přítomných osob.

Josef Korbel (technický úředník)

Václav Švec (tovární dělník)

Karel Pokorný (technický úředník)

Josef Javorský (tovární dělník)

Josef Vobořil (tovární dělník)

Antonín Pokorný (tovární dílovedoucí)

Zdroj: Státní okresní archiv Pardubice; Okresní úřad Pardubice, (1793) 1850 - 1945 (1953) (NAD 1); ukl. j. 74; Přelouč čp. 451-575

Nyní č. p. 554 neexistuje, továrna je spojována s č. p. 1553.